Modernizace třídírny odpadů se obvykle chápe jako přestavba stávající technologické linky. Může však být chápána i v širším smyslu jako modernizace infrastruktury závodu a spočívat ve výstavbě nové třídírny. Modernizace třídírny odpadů je tedy investičním procesem. Má své podmínky a charakter projektu. Je spojena s ekonomickými náklady (miliony zlotých), časem nezbytným pro přípravu a realizaci investice (několik let) a prostorem, který bude využit. Výsledky takové investice přinášejí dlouhodobé efekty. Odtud vyplývá význam a důležitost modernizace třídírny. Nejen kvůli jejím nákladům, ale především kvůli efektům, které může vyvolat, a cílům, kterým může sloužit. Modernizaci zařízení nebo infrastruktury třídění je třeba vnímat jako realizaci politiky nakládání s odpady v místním (mikro) i národním (makro) měřítku. Stejně jako modernizace třídírny odpadů může napomoci realizaci politiky nakládání s odpady, může její absence nebo nejasnost způsobit, že taková investice bude více či méně neúspěšná.
Cílem tohoto článku je pokusit se odpovědět na několik následujících otázek: Z čeho vyplývají potřeby modernizace třídicích zařízení komunálního odpadu v Polsku? Co omezuje procesy modernizace třídicích zařízení? Jaké pokyny týkající se modernizace vyplývají z analýzy aktuálních změn v právním prostředí fungování zařízení na třídění odpadu? Jak vypadá mechanismus formování potřeb modernizace třídicích zařízení? Jak začít s přípravami na takovou investici?
Vliv prostředí na směry modernizace třídicích zařízení
Situaci jednotlivých zařízení na třídění komunálního odpadu (ZTKO) určují faktory vyplývající jak z obecného prostředí, tak i individuální faktory specifické pro konkrétní zařízení.
Stojí za zmínku, že rok 2025 přinesl významné změny v prostředí ZTKO. Mezi ně patří:
- rostoucí míru recyklace komunálního odpadu a odpadních obalů, která zvyšuje požadavky na účinnost třídění, zpětného získávání odpadu a jeho přípravy k recyklaci,
- zavedený zálohový systém, který zasahuje do ekonomických základů fungování třídicích zařízení a způsobuje ztrátu několika desítek procent příjmů z prodeje surovinových frakcí získaných v procesu třídění, tj. jednoho z pilířů financování třídicích zařízení (viz také: „Ekonomické dopady zavedení zálohové povinnosti pro zařízení na třídění komunálního odpadu”)
- zavedení PPWR (z angl. Packaging and Packaging Waste Regulation), které v perspektivě několika let způsobí změnu struktury odpadů, sjednotí technologické cíle třídících procesů, zvýší poptávku po surovinových frakcích a odůvodní změny v technologii třídění odpadů,
- neexistence systému rozšířené odpovědnosti výrobce (EPR), který by ekonomickým a tržním způsobem motivoval zařízení k přijímání a přípravě odpadů k recyklaci. Jinými slovy, v současné době neexistuje systém, který by byl klíčový a který by trvale a stabilně motivoval řadu subjektů odpovědných za řetězec odpadového hospodářství,včetně zařízení na třídění odpadů, k plnění jejich funkcí a požadavků, které jsou na ně kladeny.
Všechny výše uvedené změny mají dopad jak na technologickou, tak na ekonomickou stránku fungování ZTKO a na přípravu investic.
Pozadí zaváděných změn v prostředí tvoří:
- nízká míra plnění cílů odpadového hospodářství,
- velký nepoměr mezi objemem odpadních toků a technologickou úrovní zajišťující jejich účinné zpracování,
- státní politika v oblasti nakládání s odpady a dosahování cílů spolu s ekonomickým mechanismem,
- systém odpadového hospodářství.
Výše uvedené právní faktory související s politikou a systémem nakládání s odpady a ekonomické podmínky ovlivňují stanovení směrů činnosti, jako je modernizace třídírny odpadů nebo v širším smyslu modernizace infrastruktury pro třídění odpadů.
Budoucnost odpadového hospodářství závisí na státní politice, podobě systému a ekonomických mechanismech
Otázka týkající se utváření budoucnosti se netýká současné úrovně plnění cílů odpadového hospodářství ani disproporce mezi objemem odpadů vyžadujících třídění a současnou technologickou úrovní zařízení. Netýká se ani již zavedeného zálohového systému, rostoucích cílů recyklace odpadů v důsledku platných předpisů ani řešení předpokládaných v rámci PPWR. Paradox spočívá v tom, že navzdory formulovaným cílům, požadavkům, rostoucímu počtu předpisů, stále objemnějším regulacím a zaváděným takzvaným klíčovým změnám, je největší překážkou pro investice rostoucí nejistota vlastníků a uživatelů zařízení. Ta vyplývá z nejasností, nesoudržnosti nebo absence vhodné státní politiky, podoby systému nakládání s odpady a ekonomických mechanismů. V ekonomické realitě se to promítá do obtíží při určování směrů a rozsahu investic a zajištění jejich rentability. Právě tyto otázky souvisejí s klíčovými tématy budoucnosti nakládání s odpady v Polsku. Jde o to, aby:
- v oblasti politiky odpadového hospodářství bylo jasné, jakým způsobem Polsko hodlá dosáhnout cílů v oblasti recyklace jednotlivých druhů odpadů,
- vytvořit systém, v němž se jednotlivé subjekty řetězce odpadového hospodářství v rámci své činnosti zapojí do realizace koncepce dosahování cílů recyklace,
- zavést mechanismus, který zajistí financování a bude ekonomickým způsobem motivovat jednotlivé články tohoto systému k každodennímu fungování a k investicím, které přispívají k plnění cílů a směrů stanovených v politice odpadového hospodářství.
V této oblasti a v makroekonomickém měřítku je třeba v první řadě hledat řešení týkající se dosahovaných úrovní recyklace a optimalizace nákladů na nakládání s odpady. Pro srovnání: Česká republika vykazuje výrazně vyšší úrovně recyklace komunálního odpadu a odpadů z obalů než Polsko, přičemž svým občanům účtuje dvakrát nižší náklady na nakládání s odpady. Český systém nakládání s odpady je tedy několikrát efektivnější než polský.
Výše uvedený přístup by pro zařízení na třídění odpadů, jakož i pro další subjekty odpovědné za nakládání s odpady znamenal situaci, ve které:
- je jasné, jakým směrem hledat řešení a jak postupovat,
- je jasné, jaká je role jednotlivých účastníků systému nakládání s odpady,
- je jasné, na jakou podporu se mohou jednotliví účastníci systému spolehnout, což přispívá k budování jejich motivace k investicím a každodenní činnosti a ke spolupráci při dosahování společných cílů,
- systém je vnímán jako smysluplný, logický a soudržný.
Pro majitele a uživatele zařízení a osoby připravující investice je klíčové mít znalosti o tom, co je čeká, a v jakém směru přijímat rozhodnutí a opatření, aby byla správná. Je důležité omezit investiční nejistotu, zvýšit pravděpodobnost ekonomických výpočtů a zajistit rentabilitu projektů, které mají dlouhodobý charakter.
Jaké závěry pro třídírny vyplývají ze změn v prostředí?
V této souvislosti stojí za to pokusit se podívat na změny v prostředí a vyhodnotit současné podmínky modernizace třídicích zařízení v Polsku. Předmětem této analýzy bude zařízení, které v současné době zpracovává přibližně 10 tisíc tun selektivně sbíraných plastů (tzv. „žlutý pytel”) za jednu směnu. V následující analýze byly zohledněny následující změny:
- zavedení zálohového systému,
- rostoucí cíle v oblasti recyklace odpadů,
- nedostatek odpovídajícího systému EPR podporujícího zařízení na třídění odpadů (ustanovení návrhu zákona ze dne 7. srpna 2025 v oblasti EPR jsou v tomto ohledu nejasná),
- zavedení PPWR a jeho vliv na procesy třídění.
V kontextu hodnocení dopadu výše uvedených změn na fungování zařízení na třídění komunálního odpadu je důležité jejich promítnutí do tří klíčových faktorů, které rozhodují o účinnosti třídění komunálního odpadu. Těmito faktory jsou:
- hmotnost odpadů přijímaných k třídění,
- úroveň využití surovinových frakcí připravovaných k recyklaci,
- jednotková hodnota surovinových frakcí separovaných v zařízení.
Dopady změn zaváděných v této oblasti mají zásadní význam pro proces modernizace třídicích zařízení odpadů a pro ekonomické odůvodnění jednotlivých směrů či investičních možností.
Tabulka. Vliv změn v prostředí na efektivitu zařízení na třídění komunálního odpadu.
Zdroj: vlastní studie (MK)
Dopady zálohového systému na zařízení pro třídění odpadů
Příklad uvedený v tabulce ilustruje situaci zařízení na třídění komunálního odpadu s přihlédnutím k vybraným provozním parametrům tohoto zařízení. Druhý sloupec tabulky představuje situaci zařízení před zavedením zálohového systému. Z 10 tisíc tun odpadu dodaného k třídění bylo odděleno 46% surovinových frakcí, které byly předány k recyklaci. Poplatek na bráně činil 400 PLN. Jednotková průměrná hodnota surovinové frakce činila 1135 PLN a zahrnovala tržní prodejní cenu a hodnotu dokumentů potvrzujících recyklaci (DPR). Je snadné spočítat, že příjmy zařízení z poplatků na bráně činily 4 miliony PLN a hodnota prodeje surovinových frakcí přibližně 5,24 milionu PLN.
Ve třetí kolonce tabulky je uvedena prognóza situace po zavedení zálohového systému. Ten způsobí úbytek nejcennějších surovin v proudu selektivně sbíraných plastů dodávaných k třídění, tj. PET lahví a hliníkových plechovek. V důsledku toho se jednak zaprvé sníží množství odpadu dodávaného k třídění (v analyzovaném případě pokles o přibližně 10% vyplývající z podílu PET lahví a hliníkových plechovek v proudu selektivně sbíraných plastů dodávaných do tohoto zařízení). Zadruhé, o přibližně 5 procentních bodů se sníží úroveň zpětného získávání surovinových frakcí k recyklaci. Kromě toho bude zavedením zálohového systému také snížena jednotková hodnota surovinové frakce (o cca 24%). V důsledku zavedení zálohového systému v analyzovaném případě klesnou celkové příjmy vzorového zařízení z cca 9,24 mil PLN na cca 6,78 mil PLN (tj. o cca 27%).
Tak významný dopad zaváděného zálohového systému na ekonomickou situaci zařízení na třídění komunálního odpadu vyplývá ze skutečnosti, že má negativní vliv na každý faktor součinu rozhodujícího o hodnotě generované zařízením na třídění odpadu. Mezi tyto faktory patří: hmotnost odpadu přijímaného k třídění, úroveň využití surovinových frakcí a jednotková průměrná hodnota oddělené surovinové frakce.
Podrobnou analýzu ekonomických dopadů zavedení zálohového systému pro zařízení na třídění komunálního odpadu najdete v již výše uvedeném článku.
Vliv nových podmínek na plnění rostoucích cílů v oblasti recyklace
Za provádění procesů zpracování odpadů a jejich přípravu k recyklaci jsou odpovědná zařízení na třídění odpadů. Zhoršení ekonomických podmínek jejich fungování v důsledku zavedení zálohového systému výrazně sníží rentabilitu investic. Ekonomické oslabení zařízení v důsledku výrazného poklesu příjmů z prodeje surovin naruší jejich fungování, zhorší ekonomické výsledky provozní činnosti a výrazně ztíží plnění stále vyšších úrovní recyklace. Problém zařízení na třídění odpadů se v důsledku promítne do problémů obcí, které jsou odpovědné za dosažení rostoucích úrovní recyklace komunálního odpadu. V roce 2025 bude požadovaná úroveň recyklace 55% a s každým dalším rokem bude růst o jeden procentní bod (až na 65% v roce 2035). Za jeho nesplnění hrozí obcím pokuty, které se vypočítávají jako součin jednotkové sazby poplatku za ukládání netříděného (smíšeného) komunálního odpadu na skládku a chybějící hmotnosti komunálního odpadu vyjádřené v tunách, která je potřebná k dosažení příslušné úrovně recyklace. V důsledku výrazného snížení příjmů zařízení z prodeje vytříděných surovinových frakcí a rostoucího tlaku na zvýšení účinnosti těchto zařízení budou růst poplatky za příjem odpadu k třídění, které nakonec ponesou obyvatelé obcí.
Chybějící účinný mechanismus EPR podporující zařízení
Aby bylo možné realizovat rostoucí cíle odpadového hospodářství (stále vyšší úrovně zpětného získávání a přípravy odpadů k recyklaci), je nutné zavést mechanismus, který obnoví rentabilitu, zajistí tržní financování realizace cílů odpadového hospodářství, zajistí stabilitu provozu zařízení a motivaci ke zpětnému získávání každé tuny suroviny. Je třeba poznamenat, že zachování současného mechanismu DPR nemění ekonomickou situaci zařízení na třídění odpadů (srov. druhý a třetí sloupec tabulky). Kromě toho současný mechanismus DPR nezajišťuje stabilní ekonomickou podporu pro zařízení. V obdobích vysokých cen DPR působí na zařízení motivačně a podněcuje je k účinnějšímu třídění a zpětnému získávání surovin, protože je to rentabilní. Když však ceny DPR klesnou na minimální hodnoty, jako na konci roku 2024, ekonomická motivace k efektivnímu fungování se zhroutí. Takový mechanismus způsobuje nejen provozní nestabilitu, ale také zvyšuje investiční nejistotu. V kontextu nestabilního trhu se surovinami navíc kolísání cen DPR ztěžuje výpočet efektivity investic. Současný systém fungování DPR tedy nezajišťuje stabilní plnění cílů odpadového hospodářství, a to jak na úrovni obcí, tak na úrovni státu.
Aby bylo možné vytvořit účinný ekonomický mechanismus, který by motivoval zařízení k investicím a aktivitám v oblasti odpadového hospodářství, je nutné přijmout jiné řešení. Nový systém nesmí být založen na spekulacích. Musí však zohledňovat skutečné náklady na zpětné získávání a recyklaci jednotlivých frakcí surovin. Měl by to být nástroj stabilní v čase, zajišťující stálou motivaci pro zařízení k stabilnímu provozu, účinné přípravě surovinových frakcí k recyklaci a investicím, od nichž závisí dosažení environmentálních cílů v dlouhodobém horizontu.
Příkladem může být český systém EPR, ve kterém stabilizační funkci plní dotace pro zařízení za přijetí obalových odpadů ke zpracování. Prémie se také přiznávají za oddělení každé tuny surovin k recyklaci a jejich výše závisí také na počtu tříděných frakcí. Kromě toho se uplatňují dotace na výrobu paliva z odpadů, jejichž výše závisí na úrovni zpětného získávání surovin k recyklaci. Čtvrtý sloupec tabulky představuje vliv českého modelu EPR na faktory ovlivňující efektivitu fungování zařízení na třídění odpadů. Je založen na dvou základních ekonomických mechanismech. Jedná se o: dotaci za přijetí každé další tuny odpadu k třídění a dotaci za každou vytříděnou tunu připravenou k recyklaci. Mechanismus fungování českého modelu EPR byl podrobně popsán v samostatném článku. Bohužel se zdá, že vyhlídky na to, že by obdobný ekonomický mechanismus podporoval také polská zařízení na třídění odpadů, jsou vzdálené.
Vliv PPWR na technologii a efektivitu třídících procesů
Z pohledu zařízení na třídění komunálního odpadu by PPWR mělo vést ke zvýšení podílu odpadů (materiálů) vhodných k recyklaci v proudu odpadů dodávaných k třídění. To znamená větší podíl monomateriálů (PE, PP, PET) a menší podíl kompozitních a heterogenních obalů. Mělo by také dojít ke zlepšení fyzikálních vlastností obalů (např. barva), ke snížení množství problematického a obtížně recyklovatelného odpadu a v důsledku toho ke zvýšení potenciálu odpadu určeného k třídění. U daného procesu třídění by to mělo vést k vyšší míře využití odpadu a jeho přípravě k recyklaci.
Na druhé straně směrnice PPWR ukazuje směr k používání recyklovaných materiálů při výrobě plastových obalů. Tato regulace by měla zvýšit poptávku po recyklovaných materiálech, což pro zařízení na třídění odpadů bude znamenat zvýšení poptávky po tříděných surovinových frakcích. To by se zase, při nezměněných ostatních faktorech, mělo promítnout do vyšších cen tříděných surovin.
Vliv PPWR na třídicí zařízení se však projeví spíše v dlouhodobém horizontu, tj. v perspektivě několika let. Naopak dopady zálohového systému a nedostatečné přizpůsobení systému EPR aktuálním podmínkám jsou patrné již nyní. Širší dopad PPWR na technologii třídění odpadů byl popsán v předchozím článku z této série.
Rozporuplný signál pro zařízení vyplývající z okolního prostředí
Provoz zařízení na třídění odpadů je proto klíčový. Z analýzy prostředí by měl vyplynout jasný směr pro zařízení, zejména pokud jde o investice. Za současných podmínek je však signál pro zařízení vyplývající z prostředí protichůdný. Na jedné straně totiž stát klade vysoké požadavky na úroveň recyklace. Na druhé straně se však ekonomické podmínky zařízení pro třídění odpadů výrazně zhoršily v důsledku zavedení zálohového systému. Kromě toho není zaveden mechanismus, který by mohl tuto situaci zlepšit (EPR ekonomicky podporující mimo jiné ZTKO). Lze tedy konstatovat, že politika nakládání s odpady není pro zařízení na zpracování odpadů jasná a je vnitřně nekonzistentní.
Potřeby modernizace třídicích zařízení odpadů se formují na rozhraní změn v prostředí a individuálních podmínek
Faktory vyplývající z okolního prostředí jsou vždy posuzovány z pohledu konkrétní individuální situace daného zařízení. Skládají se mimo jiné z vlastních zkušeností, úrovně rozvoje a stavu stávající technologické infrastruktury zařízení. Kromě toho tuto situaci určují předpokládané toky odpadů dodávaných ke zpracování a jejich morfologické složení, jakož i cíle obchodní a technologické. V této souvislosti mají význam také stávající omezení, např. velikost haly, možnosti využití pozemku, sousední okolí, povolení, logistické, rozpočtové a časové podmínky atd. Na pomezí změn v okolí a individuálních faktorů se formují konkrétní potřeby a cíle související s modernizací dané třídírny komunálního odpadu.
Kde začíná modernizace třídírny odpadů?
Modernizace třídírny odpadů začíná stanovením potřeb. Ty mohou vyplývat z nedostatků nebo opotřebení stávajícího zařízení. Problémem může být nepřizpůsobení technologie měnícím se tokům odpadu. Důležité mohou být také: příliš nízká propustnost linky, nedostatečná úroveň zpětného získávání surovin nebo jejich třídění. Potřeby se mohou týkat také zlepšení ekonomických výsledků.
Co je u odpadů nejdůležitější?
Technologie třídění umožňuje zpětné získání surovinové a ekonomické hodnoty odpadu. Klíčový význam však mají samotné toky odpadu: jejich druhy, velikost, proměnlivost v čase a morfologické složení. Důležité je také zkoumat sezónnost a vliv vnějších faktorů, jako je systém selektivního sběru, zvyky obyvatel nebo zaváděné předpisy. Analýza v této oblasti umožňuje určit potenciál zpětného získávání surovin, požadavky na technologii a naplánovat její přizpůsobení budoucím změnám.
Jak formulovat cíle modernizace třídírny odpadů?
Cíle modernizace třídírny by měly vycházet z podmínek jejího fungování, změn v okolí a především z individuálních a objektivních potřeb daného zařízení. Jejich stanovení je možné na základě předchozí analýzy potřeb a požadavků.
Pro technologickou účinnost a z ekonomického hlediska mají klíčový význam tři faktory, které rozhodují o efektivitě procesu. Jsou to:
- hmotnost odpadu přijímaného k třídění,
- úroveň zpětného získávání surovinových frakcí určených k recyklaci,
- jednotková hodnota surovinových frakcí separovaných v zařízení.
Cíle modernizace mohou zahrnovat technické aspekty (např. zvýšení propustnosti linky, zlepšení kvality třídění), environmentální aspekty (snížení množství odpadu určeného k uložení na skládku nebo ke spalování), organizační aspekty (automatizace, zlepšení ergonomie práce) a regulační aspekty (přizpůsobení zařízení požadavkům vnitrostátního a unijního práva). Jasně definované cíle umožňují stanovit priority modernizace a vybrat vhodná technologická a organizační řešení.
Jaká jsou omezení související s modernizací třídírny odpadů?
Charakteristickým rysem modernizace třídírny odpadů je skutečnost, že zařízení již existuje. Zahrnuje určitou technologii, obvykle umístěnou ve stávající hale. Objekty tohoto typu jsou obvykle několik let staré a jejich technický stav se může velmi lišit. Často se odchyluje od aktuálních norem a standardů. Při výstavbě třídírny se často nepředpokládala jejich modernizace nebo rozšíření. Mezitím však nutnost modernizace vyplývá z narůstajících problémů a nových potřeb. Požadavky na třídicí procesy neustále rostou a dosavadní linky často vyžadují dodatečné vybavení, přestavbu nebo rekonstrukci v pokročilejší podobě. V souvislosti s tím je tedy důležitým aspektem technologické propojení nových zařízení, systémů a instalací se stávajícími a zajištění integrity a funkčnosti linky po modernizaci. Stupeň složitosti modernizace třídírny je proto vysoký. Významným omezením se stávají stávající stavební objekty a doprovodná infrastruktura. Velikost haly, její výška, konstrukční uspořádání a také způsob využití prostoru kolem zařízení mohou výrazně ztížit použití optimálních technologických řešení. K tomu se přidávají finanční, organizační a formálně-právní faktory (např. stavební a environmentální povolení), které mohou také ovlivnit rozsah možné modernizace.
Technologická řešení modernizace třídírny odpadů – možnosti v kontextu potřeb a omezení
V technologii třídění odpadů neexistují hotová řešení ani univerzální stroje, které lze jednoduše vybrat z katalogu. Každá investice – jak výstavba nové zařízení, tak modernizace stávající třídírny odpadů – vyžaduje vypracování technologického řešení od základu, přizpůsobeného konkrétním podmínkám, potřebám a cílům. Teprve tak lze odpovědět na otázky, které jsou pro investora klíčové: Jaká řešení jsou možná? Jakých výsledků lze dosáhnout? Jaké stroje budou potřebné? Jaké jsou požadavky na halu (novou nebo přestavěnou)? Kolik energie a lidí bude obsluha linky vyžadovat? Jaké budou celkové náklady projektu? Význam těchto otázek roste v souvislosti s ambiciózními cíli v oblasti přípravy odpadů k recyklaci a dynamicky se měnícími předpisy, které formují toky tříděného odpadu, ovlivňují účinnost procesů a efektivitu provozních činností.
Příprava technologického řešení je složitý proces, připomínající řešení složitého matematického úkolu. Existují sice určité údaje, ale neznámých je mnohem více a výsledek se objeví až po provedení všech analýz. K jeho dosažení je nezbytné využít zkušenosti, výměnu informací, konzultace a zapojení mnoha lidí.
Technologie třídění odpadu nabízí mnoho možností. Klíčové však je držet se skutečných potřeb zařízení, stanovených požadavků a místních podmínek. Analýza potenciálu odpadu a přesné definování cílů modernizace umožňují vyhnout se zavádění zbytečných a nákladných řešení.
Úspěch není dílem náhody
To, že daný projekt skončí úspěchem, není dílem náhody, ale výsledkem dobře připravené a důsledně realizované investice. Klíčový význam má přitom určení výchozího bodu, správné definování cílů a výběr technologických řešení, která umožní tyto cíle dosáhnout. Jedná se zároveň o základní podmínky efektivity investice v konkrétních podmínkách.
