Cílem tohoto článku je představit základní mechanismy působení českého systému EPR a pokusit se odpovědět na následující otázky: Jaká je úroveň recyklace komunálních odpadů a obalových odpadů v České republice? Jaké jsou průměrné měsíční náklady na odpadové hospodářství na jednoho obyvatele? Proč Česká republika investuje do výstavby spaloven? Kdo je v České republice zodpovědný za dodržování úrovně recyklace? Je výkonnost českého odpadového hospodářství určována systémem kontrol a sankcí? Kdo hradí náklady na sběr, třídění a recyklaci obalových odpadů? Má mechanismus ekomodulace vliv na náklady výrobců? Jaký je roční rozpočet českého systému EPR? Na co jsou vynakládány jeho prostředky? Kdo a za jaké služby dostává nejvyšší platy ze systému EKO-KOM? Jaké faktory ovlivňují odměňování obcí, třídíren a recyklátorů? Jaké faktory určují efektivitu českého systému EPR a odpadového hospodářství? Jaké jsou výsledky tohoto systému? Může být český model EPR inspirací pro polská řešení?

Příští rok přinese tři zásadní změny v Polsku. Bude se jednat o: prudké zvýšení požadované úrovně recyklace, rozhodnutí o zavedení zálohového systému a rozšířené odpovědnosti výrobce (EPR). Budou mít významný dopad na systémy nakládání s komunálním odpadem, a zejména na zařízení na třídění komunálního odpadu.

Toky PET lahví a hliníkových plechovek, které budou směřovány do systému záloh, již nebudou započítávány do toků dodávaných k třídění v zařízeních komunálního odpadu. Jaký tedy bude mít zálohový systém dopad na dosahování cílů odpadového hospodářství? Jaké ekonomické dopady zaznamenají zařízení v důsledku úbytku PET obalů a hliníkových plechovek ve struktuře odpadu dodávaného k třídění?