Mezi mnoha faktory ovlivňujícími používanou technologii a procesy třídění hrají významnou roli právní podmínky a podmínky související s prováděnou politikou nakládání s odpady. Tyto podmínky vytvářejí rámec, tj. základy, cíle, směry a omezení nakládání s odpady. V nejbližší době dojde v této oblasti v Polsku k významným změnám. Tyto změny nebudou mít zásadní vliv na dosud stanovené cíle (úrovně recyklace, omezení skládkování odpadů) ani na zásady (např. hierarchie nakládání s odpady, „znečišťovatel platí“). Ovlivní však rentabilitu a náklady třídění odpadů (v souvislosti se zavedením zálohového systému od 1. října 2025). Zanechají také stopu na podobě systému nakládání s odpady, a to v souvislosti s plánovaným plným zavedením systému rozšířené odpovědnosti výrobce (EPR) v průběhu několika let na základě návrhu zákona o obalech a obalových odpadech ze dne 7. srpna 2025. Zaváděné právní změny budou v perspektivě několika následujících let mít také vliv na strukturu a složení odpadních toků směřujících do třídících procesů. Stane se tak v důsledku vstupu v platnost nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2025/40 ze dne 19. prosince 2024 o obalech a obalových odpadech, změny nařízení (EU) 2019/1020 a směrnice (EU) 2019/904 a zrušení směrnice 94/62/ES. Tento akt je obecně označován zkratkou PPWR, odvozenou z anglického názvu Packaging and Packaging Waste Regulation. Nahradí směrnici 94/62/ES o obalech a obalových odpadech, která pozbývá platnosti v srpnu 2026.
Předmětem tohoto článku je analýza nařízení PPWR v kontextu jeho dopadu na technologii třídění odpadů a také účinnost a efektivitu těchto procesů. V této souvislosti vyvstávají zásadní otázky: Jaké budou praktické důsledky zavedení PPWR pro třídění obalových odpadů v Polsku? Jakým způsobem ovlivní předpokládané změny technologii a efektivitu třídících procesů? Kompenzují řešení stanovená v PPWR zařízení na třídění komunálního odpadu v Polsku dopady zavedení zálohového systému od října 2025 a absence systému rozšířené odpovědnosti výrobce (EPR)? Jaký význam bude mít PPWR pro nakládání s odpady v Polsku?
Jaký je cíl zavedení PPWR?
Cílem zavedení PPWR je snížit množství odpadů z obalů a zvýšit míru opětovného použití a recyklace obalů. To má přispět k přechodu na oběhové hospodářství (CE). Zavedení PPWR vyplývá ze skutečnosti, že 40% plastů a 50% papíru v Evropské unii se používá k výrobě obalů, přičemž v tomto procesu se spotřebovává značné množství primárních surovin. Obaly navíc tvoří více než 36% hmotnosti pevného komunálního odpadu (jak je uvedeno v bodě 2. preambule PPWR).
Od čeho závisí účinnost procesů třídění odpadů?
Investoři, kteří mají zájem o výstavbu nebo modernizaci třídicích zařízení komunálního odpadu, věnují pozornost efektivitě třídicích procesů. Ta je poměrem dosažených výsledků k vynaloženým investičním nákladům. Tato efektivita nemá pouze ekonomický charakter. Má také, a možná především, environmentální rozměr – v podobě dosažených cílů souvisejících s přípravou odpadů k recyklaci. Účinnost má také sociální rozměr, který se týká například reakce na skutečné potřeby související s nakládáním s odpady, ale nejen to. Účinnost se tedy týká smyslu činnosti hospodářských subjektů.
To, co však podmioty motivuje k zavádění zařízení na třídění odpadů, je ekonomická stabilita a rentabilita provozní činnosti. Schopnost dosáhnout efektivity třídění odpadů tedy závisí v první řadě na systému, který určuje pravidla fungování trhu a rozhoduje o ekonomické motivaci. Druhým základním faktorem ovlivňujícím efektivitu (včetně dosahovaných environmentálních cílů) je technologická účinnost třídicích procesů. Ta závisí na morfologii odpadů určených k zpracování a na kvalitě technologie použité pro třídicí procesy.
Technologie umožňuje využít potenciál obsažený v odpadech
Morfologie určuje surovinový a ekonomický potenciál odpadu. Technologie umožňuje tento potenciál získat zpět a následně recyklovat. Aby k tomu však došlo, je nezbytný mechanismus rentability, který motivuje k příslušným činnostem – „hnací motor“ celého systému nakládání s odpady. Takový mechanismus v podobě ekonomických řešení může vzniknout v rámci správně konstruovaného a efektivního systému EPR, který umožňuje propojit průmysl výroby zboží a jeho spotřeby s příbuzným průmyslem – nakládáním s odpady. Systém EPR fungující v dané zemi je vyjádřením realizace státní strategie v této oblasti. Související otázky jsou podrobněji popsány v článku „EPR. Využije Polsko příležitost k vytvoření hnacího mechanismu pro nakládání s odpady?“.
Na rozdíl od systému EPR, v rámci kterého je možné formovat celý systém nakládání s odpady, se nařízení PPWR týká pouze části zvažovaných otázek souvisejících s obaly a obalovými odpady. Z hlediska technologie třídění odpadů je důležité, jaké změny v morfologii odpadů může zavedení PPWR způsobit. Ačkoli PPWR nebude jediným rozhodujícím faktorem, nepochybně ovlivní kvalitu a složení, tj. potenciál odpadů. Jaké požadavky a řešení, které budou formovat morfologii obalových odpadů, tedy PPWR předpokládá? Jaký je význam PPWR pro technologii třídění a její účinnost?
PPWR nemění cíle recyklace obalových odpadů
V první řadě je třeba upozornit, že PPWR nemění cíle recyklace obalových odpadů (srov. čl. 6 směrnice 94/62/ES a čl. 52 PPWR). Tyto cíle stanoví povinnost recyklovat nejméně 65% (do konce roku 2025) a nejméně 70% (do konce roku 2030) hmotnosti veškerého vyprodukovaného odpadu z obalů. Cíle recyklace byly stanoveny také pro jednotlivé materiály a činí pro: plasty 50% (do konce roku 2025) a 55% (do konce roku 2030), dřeva 25% a 30%, železných kovů 70% a 80%, hliníku 50% a 60%, skla70 % a75 % a papíru a lepenky 75% a 85%.
K dosažení výše uvedených cílů je nezbytné třídit odpad z obalů pocházející z domácností, zejména selektivně sbírané plasty. Důležité bude také třídění smíšeného odpadu. Ačkoli podíl obalů ve směsném odpadu je relativně malý, význam jejich třídění je dán velkým množstvím tohoto odpadu produkovaného celkem.
PPWR upozorňuje na selektivní sběr a schopnosti třídění odpadů
V PPWR (preambule bod 30. a 46.) je zdůrazněna otázka selektivního sběru odpadů a nutnost dosáhnout nezbytných kapacit v oblasti třídění, aby bylo zajištěno předběžné zpracování a vysoká kvalita recyklace sebraných obalových odpadů. Nařízení uvádí, že tříděný sběr obalových odpadů má zásadní význam pro získání vysoké kvality sbíraných materiálů (zdrojů) a vysoké kvality recyklátů. K dosažení lepší kvality třídění odpadů u zdroje má přispět standardizace označování a symbolů umisťovaných na obalech a nádobách na odpad (články 12 a 13). Nařízení zdůrazňuje, že „třídění je jedním ze základních kroků k zajištění uzavřeného oběhu obalů“. Proto „je třeba podporovat zlepšování třídících kapacit, zejména prostřednictvím technologických inovací, aby bylo možné zajistit účinnější třídění a tím i lepší kvalitu surovin pro recyklaci“ (preambule, bod 65).
Cíle recyklace zvyšují požadavky na účinnost třídění
Technologie třídění plastových odpadů sbíraných selektivně v základní konfiguraci zahrnuje zařízení, jako jsou: rozřezávač pytlů, kabina pro předběžné třídění, třídicí systém (nejčastěji bubnové síto), optické separátory umožňující oddělit plasty od jiných materiálů a následně třídit jednotlivé druhy plastů nebo jiných materiálů (např. papír), balistický separátor podporující třídění plastů, separátory železných a neželezných kovů, třídicí kabiny umožňující kontrolu kvality a dočištění surovinových frakcí a lis na balíky. Jedná se o základní, v současné době běžně používaný technologický systém, který umožňuje účinnost zpětného získávání surovinových frakcí na úrovni 40–80% jejich obsahu ve vstupním toku, v závislosti na typu použité technologie a prováděných třídicích procesech.
Z hlediska vysokých požadavků na recyklaci obalových odpadů se tato úroveň může ukázat jako nedostatečná. Proto může být pro zvýšení účinnosti třídicích procesů nutné věnovat pozornost potenciálu tříděné a bez dalšího zpracování ponechané jemné frakce (která tvoří několik procent podílu selektivně sbíraného odpadu) a zvýšit účinnost zpětného získávání surovinových frakcí ze středních nebo nadsítových frakcí. Využívání surovinového potenciálu, který se nachází v těchto tocích, v technologických ztrátách, může být nezbytné pro dosažení stále vyšších cílů recyklace. Na druhou stranu bude opodstatněné za vhodných ekonomických podmínek.
PPWR uvádí tři směry týkající se obalů
Nařízení uvádí tři nejdůležitější směry, které mají přispět ke snížení množství odpadů z obalů a k dosažení cílů recyklace a zároveň budou mít významný vliv na procesy jejich třídění. Jedná se o:
- ekologický design obalů,
- používání recyklovaných materiálů v obalech,
- omezení množství produkovaného obalového odpadu.
Ekologický design obalů a jeho vliv na morfologii odpadů
V PPWR je stanoveno pravidlo, že všechny obaly uvedené na trh musí být recyklovatelné (čl. 6). Tato podmínka bude splněna, pokud bude obal navržen s ohledem na recyklaci materiálů, která umožní využití vzniklých druhotných surovin v kvalitě dostatečné k nahrazení primárních surovin. PPWR dále uvádí, že když se obal stane odpadem, může být selektivně sbírán, tříděn podle konkrétních odpadních toků a recyklován ve velkém měřítku (PPWR, preambule, bod 28 a článek 6).
Recyklovatelnost obalů bude vyjádřena v třídách recyklovatelnosti A, B nebo C popsaných v tabulce 3 v příloze II nařízení. Třída A zahrnuje obaly, jejichž recyklovatelnost je minimálně 95%, třída B – minimálně 80% a třída C – minimálně 70%. V případě, že recyklovatelnost obalu je nižší než 70%, je podle PPWR takový obal nerecyklovatelný a jeho uvádění na trh bude od roku 2030 zakázáno. Kromě toho PPWR od roku 2038 zakazuje uvádění obalů třídy C na trh.
Z pohledu zařízení na třídění komunálního odpadu by regulace v této oblasti měla vést ke zvýšení podílu odpadů (materiálů) vhodných k recyklaci. To znamená větší podíl monomateriálů (PE, PP, PET) a menší podíl kompozitních a heterogenních obalů. Mělo by také dojít ke zlepšení fyzikálních vlastností obalů (např. barvy), ke snížení množství problematického a obtížně recyklovatelného odpadu a v důsledku toho ke zvýšení potenciálu odpadu určeného k třídění. Při daném procesu třídění by to mělo vést k vyšší míře využití odpadu a jeho přípravě k recyklaci. Zároveň by se měl snížit podíl zbytků odpadu zbývajících po třídění, které jako vysoce kalorická frakce končí ve výrobě alternativního paliva – RDF. Díky homogennějším materiálům by měl být tok odpadu předvídatelnější a účinnost třídění v rámci dané technologie by měla být vyšší. Vzhledem k rostoucímu významu recyklačního odvětví však mohou vzniknout další požadavky na třídicí procesy, jako jsou vyšší standardy kvality surovin dodávaných recyklačním firmám (vyšší čistota a homogenita materiálů), nutnost rozpoznatelných materiálů z recyklátu nízké kvality, které se mohou lišit od původních materiálů, nebo dodatečné frakce surovin, které je nutné třídit odděleně (vyšší úroveň třídění materiálů).
V takovém scénáři změn obalů a vlivu na morfologii obalových odpadů bude mít zvýšení účinnosti technologií a procesů třídění ještě větší význam. Větší význam bude mít automatizace a digitalizace procesů třídění nebo možnost zvýšení efektivity a účinnosti procesů třídění a čistoty výstupních toků.
Používání recyklovaného materiálu v obalech
Druhým základním směrem uvedeným v PPWR je použití recyklovaného materiálu v plastových obalech. Podle nařízení musí každá část plastového obalu uváděného na trh obsahovat určitý minimální podíl materiálu pocházejícího z recyklace odpadů z domácností. V závislosti na typu obalu je minimální obsah recyklovaného materiálu v obalech do roku 2030 stanoven na 10–35% a do konce roku 2040 se zvýší na 25–65% (článek 7).
Takováto regulace by měla zvýšit poptávku po recyklovaných materiálech, což pro zařízení na třídění odpadů bude znamenat zvýšení poptávky po tříděných surovinách. To by se zase, při nezměněných ostatních faktorech, mělo promítnout do vyšších cen tříděných surovin.
Omezení množství produkovaného obalového odpadu
Třetím směrem uvedeným v PPWR, který může mít význam pro třídicí procesy, je omezení množství produkovaného obalového odpadu. Nařízení vyžaduje, aby každý členský stát omezil množství produkovaného obalového odpadu na obyvatele ve srovnání s množstvím odpadu vyprodukovaného v roce 2018 nejméně o: 5% do roku 2030, 10% do roku 2035 a 15% do roku 2040 (článek 43, preambule bod 120). Cíle v této oblasti se objevují na pozadí rostoucího množství odpadů z obalů v hospodářství (srov. preambule, bod 114). V současné době je těžké si představit, že by se tento trend změnil a cíle v této oblasti byly reálné. K jejich dosažení by byla nezbytná drastická změna trendů a modelů spotřeby. Nelze očekávat, že k tomu dojde samo od sebe. PPWR navíc zavádí omezení týkající se hmotnosti a objemu obalů: „Do 1. ledna 2030 zajistí výrobce nebo dovozce, aby obaly uváděné na trh byly navrženy tak, aby jejich hmotnost a objem byly omezeny na minimum nezbytné k zajištění jejich funkčnosti, s přihlédnutím k jejich tvaru a materiálu, z něhož jsou vyrobeny“ (článek 10). Upozorňuje se na nutnost snížit poměr prázdného prostoru, který by neměl přesáhnout 50% (preambule, bod 84), a na nutnost snížit spotřebu lehkých plastových nákupních tašek (článek 34).
Zmenšení velikosti obalů a snížení spotřeby plastových nákupních tašek může vést ke zvýšení hustoty odpadu a nárůstu podílu menších frakcí materiálu. To může mít vliv na zvýšení výkonu technologických linek, zvýšení podílu drobných frakcí a ztížení podmínek třídění, zejména u ručních technologií.
Kontroverze a diskuse kolem PPWR
Nařízení však vyvolává také kontroverze a bude předmětem dalších diskusí. Nařízení, jakožto právo EU, je závazné pro všechny země Evropské unie a nezohledňuje specifické podmínky jednotlivých zemí. Jeho podrobná řešení a řešení stanovená v dalších právních předpisech, které je budou provádět, budou mít dopad na mnoho účastníků trhu. Příkladem toho je česká žaloba pěti organizací a odpadových společností podaná v březnu 2025 k Soudnímu dvoru Evropské unie proti Evropské komisi. Jedná se o zrušení článku 50 PPWR. První skupina námitek se týká zálohového systému, poukazuje na diskriminační charakter PPWR v této oblasti a hrozbu finanční újmy. Podle žalobců mají nové předpisy zvýhodňovat výrobce a organizace odpovědné za výrobce, kterým je přiznán výlučný přístup k cenným druhotným surovinám, zejména PET, hliníku a kovům. To podle žadatelů narušuje hospodářskou soutěž a znehodnocuje předchozí investice v odvětví recyklace. Povinný zálohový systém soustřeďuje kontrolu nad recyklovatelnými materiály do rukou úzké skupiny subjektů. V důsledku těchto opatření stěžovatelé přijdou o zdroj příjmů a návratnost investic, které byly provedeny podle dřívějších pravidel, což zase porušuje zásady volné soutěže a rovných příležitostí na vnitřním trhu Evropské unie (EU)1 .
Stížnost českých subjektů vyplývá ze skutečnosti, že Česká republika má vlastní, nezávislou strategii pro dosažení cílů založenou na dřívějších předpisech (směrnicích). Žalobci poukazují na to, že Evropská komise neoprávněně deleguje na úroveň EU rozhodnutí o technických opatřeních k dosažení cílů týkajících se povinné kauce, ačkoli členské státy by mohly dosáhnout výsledků samostatně. Zavedení arbitrárního nařízení znemožňuje další nezávislé plnění stanovených cílů a způsobů jejich dosažení stanovených na vnitrostátní úrovni. To se týká i druhé skupiny námitek, které se týkají ignorování dříve vyjednaných výjimek pro recyklaci hliníku Českou republikou. I v této oblasti mají Češi vlastní a individuálně s EU dohodnutou cestu k dosažení cíle. PPWR svévolně opomíjí vyjednanou výjimku, čímž porušuje zásadu právní jistoty, důvěru v proces vyjednávání EU a vytváří právní chaos1 .
Jsou ambiciózní cíle a standardy PPWR realizovatelné?
Cílem tohoto článku nebyla podrobná analýza PPWR a komplexní hodnocení jeho dopadu na nakládání s odpady. Tento dokument je velmi rozsáhlý a kromě základních směrů se zabývá také mnoha podrobnými a diskutabilními otázkami, které budou vyvolávat kontroverze.
Ambiciózní cíle a arbitrárně uložené způsoby jejich realizace, stejně jako nutnost vypracovat a zavést podrobná kritéria týkající se mimo jiné navrhování obalů, souladu s třídami recyklační účinnosti, způsobů hodnocení této účinnosti, metodiky výpočtu ukazatelů plnění cílů a dalších prováděcích předpisů, budou vyvíjet další tlak na odpadové hospodářství. V souvislosti s tím vyvstávají otázky týkající se obecné i technologické možnosti dosažení tak vysokých cílů a standardů, zavedení a kontroly rozsáhlých systémů, jakož i souvisejících nákladů a zdrojů jejich financování.
PPWR – příležitosti a výzvy v kontextu absence systému EPR v Polsku
PPWR vyžaduje použití řešení, která budou zaváděna v dlouhodobém horizontu v souladu s cíli a ukazateli stanovenými na období 2030–2040. Neobsahuje však řešení, která by kompenzovala náklady, které budou mít zařízení na třídění odpadu v souvislosti se zavedením zálohového systému v Polsku od října 2025.
Diskutovaná směrnice může přinést určité příležitosti pro zařízení na třídění odpadů v podobě zvýšení potenciálu odpadů a zlepšení tržních podmínek (růst cen za vytříděné druhotné suroviny). Zároveň je však také zdrojem nových výzev souvisejících s přizpůsobením technologických systémů, modernizací třídicích zařízení a nutností zvýšit účinnost třídění. Tyto výzvy je třeba vnímat v kontextu nedostatku technologické infrastruktury v celostátním měřítku, jakož i nepřizpůsobení stávajících technologických systémů potřebám. Překážky administrativního a právního charakteru nepřispívají k hladké přípravě a realizaci investic. Třídicí zařízení, která mají hrát důležitou roli v recyklaci odpadů, budou ekonomicky oslabena zavedením zálohového systému. Tržní a ekonomické prostředí je nestabilní pro provozní činnost a plánování investic. Nefunguje systém EPR, který by mohl a dokonce měl stabilizovat ekonomické podmínky a motivovat k budování nebo rozvoji technologické infrastruktury pro třídění a recyklaci odpadů, což by umožnilo dosahovat vyšších úrovní plnění cílů v této oblasti. V důsledku toho rostou a pravděpodobně budou i nadále růst poplatky za nakládání s odpady pro obyvatele.
Realizace cílů odpadového hospodářství vyžaduje systém
Dosažení cílů v oblasti nakládání s odpady vyžaduje efektivně fungující systém, počínaje návrhem a výrobou zboží a jeho obalů, sběrem odpadů, jejich tříděním a recyklací, založený na spolupráci mezi těmito sektory. K tomu je nezbytné fungování mechanismu financování a motivace jednotlivých subjektů, tj. části tohoto systému, k příslušným činnostem. Na to poukazuje také PPWR, ve kterém se opakovaně zdůrazňuje nutnost používání pobídek, tj. řešení motivujících k určitému chování. Týkají se mimo jiné modulace poplatků v závislosti na druhu obalů uváděných na trh (preambule, bod 28), zvyšování obsahu recyklovaného materiálu v částech obalů (bod 42), používání opakovaně použitelných obalů (bod 63) nebo schopnosti třídění (bod 65).
Zavedení vhodného systému EPR zůstává prioritou pro nakládání s odpady v Polsku
Proto PPWR nenahradí systém EPR, který je systémem financování nakládání s odpady a ekonomického motivování jednotlivých subjektů (výrobců uvádějících obaly na trh, obcí odpovědných za sběr odpadů, zařízení, od nichž závisí jejich účinné třídění, nebo recyklačních zařízení) k přijímání vhodných rozhodnutí a opatření. Nařízení je souborem řešení (aplikací), jejichž použití předpokládá existenci takového systému, vytvořeného podle národních potřeb a podmínek. Na plné zavedení EPR budou polské zařízení čekat ještě několik let, což je samozřejmě nevýhodná situace. Pod zvláštním tlakem budou komunální zařízení. Na jedné straně budou pro realizaci rostoucích cílů a řešení stanovených v PPWR nezbytné lepší, tj. účinnější (a nákladnější) systémy sběru a nové technologie třídění a recyklace odpadů. Na druhé straně jsou možnosti jejich financování omezené a navíc v současné době není zajištěno finanční zajištění, které by poskytovalo ekonomickou stabilitu a rentabilitu provozních činností zařízení.
Klíčem k úspěchu bude ekonomické propojení výroby a spotřeby zboží s nakládáním s odpady (viz „EPR. Využije Polsko příležitost k vytvoření hnacího mechanismu pro nakládání s odpady?“).
Zdroj:
- Česká žaloba na PPWR: kritika povinného zálohování i dopadů na systém třídění, www.obaly21.cz, přístup: 14.08.2025.
