Dotaz na směry modernizace třídírny je oprávněný mj. na rostoucí množství a měnící se strukturu komunálního odpadu v Polsku. Tyto změny jsou patrné v nárůstu množství a podílu separovaně sbíraného odpadu (plasty s kovy a papír). Tento jev je kombinován s nedostatkem potřebné technologické infrastruktury nezbytné mj. pro třídění odpadu, což se projevuje nejen nedostatkem vhodných zařízení, ale i nepřizpůsobením stávajících provozů současným podmínkám.
Modernizace třídírny komunálního odpadu – otázka směru
Právní předpisy ukládají každým rokem stále vyšší cíle pro využití, přípravu k opětovnému použití a úroveň recyklace. Od 1. ledna 2025 zavedou zálohový systém, který zahrnuje: jednorázové plastové lahve a kovové plechovky. Probíhají také diskuse o modelu zavedení rozšířené odpovědnosti výrobce (EPR). Výše uvedená právní úprava představuje rovněž výzvy z hlediska vhodných modernizací v přístupu k technologii třídění odpadů.
Na druhou stranu směsný odpad je stále dominantním proudem vyžadujícím zpracování. Probíhající změny neospravedlňují odstranění tohoto toku odpadu z pozornosti. Naopak, surovinový potenciál je a zůstane ve směsném odpadu i po zavedení zálohového systému.
Nelze proto určit směry modernizace třídíren bez zohlednění prostoru takové modernizace, tedy faktorů a změn prostředí. Proces modernizace třídíren lze zase rozebírat na mikroúrovni (jednotlivé podniky) a makroúrovni (státní úroveň). Modernizace je podle různých definic spojena s modernizací a zlepšováním zařízení, vybavení atd. Provedení modernizace však vyžaduje provedení změn. Samotná změna může vést buď k rozvoji, nebo – pokud nebyla správně naplánována nebo provedena – k regresi. Proto je nutné definovat kritéria, aby bylo možné modernizaci hodnotit jako žádoucí změnu pro rozvoj.
Otázka, jak by měla modernizace třídíren směrovat, je tedy minimálně dvourozměrná. Na jedné straně se lze ptát na různé podmínky, možnosti a směry modernizace třídíren odpadů. Může to být ale také pokus o definování jednoho „správného směru“ modernizace. Pokus o odpověď na tak složitou otázku proto vyžaduje zodpovězení dvou základních otázek:
- Jaké faktory určují nebo budou určovat směry modernizace třídíren?
- Jaká kritéria by měla určovat proces modernizace třídíren?
Nedostatek instalace znamená skutečné náklady
Faktory ovlivňující směry modernizace třídíren lze rozdělit na faktory vyplývající z měnícího se prostředí a dále na jednotlivé faktory vyplývající ze specifičnosti konkrétní firmy nebo stavu zařízení. Navíc se různé faktory v případě různých obcí, měst nebo podniků různě překrývají a pokaždé vytvářejí jiný, specifický soubor prostor pro modernizaci třídíren a jejich směrů.
V první řadě je třeba věnovat pozornost právním změnám a odpadové politice státu a Evropské unií (EU), které stanovují cíle a principy odpadového hospodářství. Příkladem je jednotný systém selektivního sběru odpadů zavedený v Polsku v červenci 2013. Za posledních 10 let se zlepšila efektivita selektivního sběru např. plastů a papíru. Na druhou stranu však s těmito změnami nestíhá vybudování dostatečné infrastruktury, tedy zařízení na třídění a zpracování odpadů, jako jsou třídírny separovaně sbíraných plastů. Tento problém je viditelný zejména ve velkých městech, kde je množství odpadu značné a deficit třídících zařízení je citelnější. Absence zařízení znamená nejen nemožnost zpracovat konkrétní tok odpadů, nedostatek využití odpadů, ale především reálné náklady související s nakládáním s kalorickou frakcí a ztracené výhody plynoucí z nemožnosti prodat získané frakce suroviny. Ekonomická tržní hodnota 1 tuny (skutečné náklady na využití kalorické frakce plus ztracené výhody) je v současnosti přibližně 2000 PLN, bez hodnoty DZR (Dokumenty o Zajištění Recyklace).
Zpřísnění požadavků na nakládání s odpady
Čas hraje důležitou roli s tím, jak se zvyšuje množství odpadu (včetně odděleně sbíraných plastů) a zároveň se zpřísňují zákonné požadavky. Ustanovení právních předpisů EU a vnitrostátních právních předpisů zvyšují požadavky na nakládání s odpady. Podle směrnice EU 2018/851 má být 55% komunálního odpadu připraveno k opětovnému použití a recyklaci v příštím roce (2025), 60% v roce 2030 a 65% v roce 2035. Podle směrnice EU 2018/852 má být do konce roku 2025 recyklováno nejméně 65% hmotnosti všech obalových odpadů a do konce roku 2030 se toto množství má zvýšit na 70 %. V souladu se směrnicí 2018/850 by se zase do roku 2035 mělo množství skladovaného komunálního odpadu snížit na maximálně 10% z celkového množství vyprodukovaného komunálního odpadu. Národní předpisy (tedy „Zákon o odpadech“ – Zákon č. 185/2001 Sb.) navíc udávají průběžné cíle a např. stanovují limity pro úrovně skladování pro roky 2025-2029 až 30% a pro roky 2030-2034 – až 20%.
V kontextu takto extrémně obtížně dosažitelných cílů je stále viditelnější deficit potřebné technologické infrastruktury. Autoři polského „Národního plánu odpadového hospodářství 2028“ přijatého v červnu 2023, který odhaduje poptávku po infrastruktuře, uvedli, že do roku 2034 by mělo Polsko postavit mimo jiné: 230 dalších, nových, středně velkých zařízení pro automatické třídění odděleně sbíraného odpadu.
Je potřeba rychlého zvýšení tempa investic
Z pohledu státu však nestačí implementovat cíle odpadového hospodářství do národního právního řádu a zahrnout je do plánu odpadového hospodářství. Je také nutné aktivně a reálně připravovat podmínky pro jejich realizaci. Primárně je zapotřebí akce na rozšíření infrastruktury pro termické využití odpadu a biologické zpracování. Tyto dva investiční směry budou mít významný vliv na dosažení cílů: minimalizace úrovně skládkování a zvýšení úrovně recyklace komunálních odpadů. Rozšíření infrastruktury pro termické zpracování odpadů (spalovny) bude přímo ovlivňovat směry modernizace třídíren, z čehož vyplývá potřeba rozšíření technologických segmentů pro přípravu kalorické frakce. Pro realizaci výše uvedeného je nutné implementovat i další činnosti. Jsou to: zjednodušení investičních postupů, vhodně nastavená politika financování projektů, úprava tržních podmínek (EPR) a stimulace soukromého sektoru.
Od ledna 2025 v Polsku bude zaveden zálohový systém pokrývající jednorázové plastové lahve a kovové plechovky s předpokládanou minimální úrovní sběru 77% v roce 2025, a v konečném důsledku minimálně 90% v roce 2029 a dále. Zavedení zálohového systému pocítí uživatelé třídírny a negativně ovlivní rentabilitu třídění (ztráta cenných frakcí). Podle analýz a odhadů to bude znamenat ztrátu několika procentních bodů PET v morfologii separovaně sbíraných plastů, což bude mít za následek technologicky významnou změnu ve složení odpadů dodávaných k třídění. Přesto je možné vytvořit příznivé podmínky pro investice do výstavby instalací i ze strany soukromého sektoru a klíčovým řešením bude systém EPR.
Při analýze situace, ve které se nacházíme (infrastrukturní deficit) a při pohledu na perspektivu let 2030-2035, bychom tedy měli očekávat rychlé zvýšení tempainvestic v rámci realizace odpadové politiky pro dosažení stanovených cílů.
Potřeba zajistit ziskovost a větší intenzitu třídění
Právní předpisy EU zavazují členské státy k dosažení cílů v oblasti nakládání s odpady. Polský stát zase tyto cíle přenáší na obce. Je důležité rozpoznat dva provozní sektory v systému nakládání s odpady na provozní úrovni: veřejný a soukromý. V kontextu tak ambiciózních výzev je důležité nasměrovat obě tato odvětví k dosažení cílů. Je třeba poznamenat, že soukromý sektor je ze své podstaty připraven financovat výstavbu infrastruktury pro třídění a zpracování odpadů, a to jak z vlastních zdrojů a finančních prostředků, tak z dostupných možností financování, které v obcích často chybí. Aby se tak stalo, je však nutné zajistit ziskovost.
Dosažení takto ambiciózních cílů bude vyžadovat nejen rozšíření infrastruktury zařízení. Z technologického hlediska to bude znamenat nutnost zaměřit se na maximální využití surovin obsažených v odpadech, snažit se sáhnout po každé surovinové frakci a maximalizovat efektivitu jejího využití. Bude tedy vyžadovat ještě větší intenzitu třídění.
Modernizace třídíren plastů a jejich rozšíření
První prioritou bude modernizace a rozšíření infrastruktury třídění a zhodnocování plastů, která je také snadněji realizovatelná se zapojením soukromého sektoru. Technologie třídění plastů je specifická tím, že se plasty vyznačují nízkou hustotou, velkým objemem a vysokým podílem cenných surovinových frakcí (v průměru 40-60% jejich obsahu v proudu plastů). Jejich zpracování má důležitý ekonomický rozměr: surovinové frakce ztracené v důsledku nedostatečného třídění a využití generují vysoké náklady na další hospodaření. Suroviny získané z tohoto toku se zase ukazují jako významný zdroj příjmů. To je jeden z dnes jasně viditelných faktorů, který ovlivňuje směry modernizace třídíren, širším pohledem – modernizace infrastruktury třídění komunálního odpadu. Může být hnacím motorem investic v soukromém sektoru, který by měl být využit. Podmínkou pro dosažení tohoto cíle, zejména v souvislosti se zavedeným systémem zálohování plastových lahví (PET) a kovových plechovek (ALU), je vhodně přizpůsobený systém EPR. Zatímco v Polsku je podporováno zásobování městských rozpočtů z tohoto systému, v České republice půjdou prostředky z EPR do zařízení, kde dochází k obnově, a motivují tak jednotlivá zařízení (veřejná i soukromá) k provozu a investicím do získávání surovin, zejména plasty, pro které jsou stanoveny dotace pro rok 2024 ve výši 3 600 až 13 500 Kč, tedy od 145 EUR do 545 EUR/tunu v závislosti na druhu materiálu a dalších faktorech. Český systém EPR také odměňuje převzetí odděleně sbíraného odpadu k nakládání (příplatek za každou přijatou tunu cca 45 EUR) a přípravu odpadu k termickému využití.
Prostředky EPR – pro obce nebo zařízení?
V důsledku zavedení zálohového systému náklady na ztrátu surovin přímo ovlivňují zařízení, nikoli obce. Pokud prostředky z EPR půjdou do rozpočtů obcí a nikoli do zařízení, jejich ekonomické provozní a investiční podmínky se zavedením zálohového systému výrazně zhorší. Tento efekt se dotkne zejména instalací soukromého sektoru, ale v dlouhodobém horizontu v důsledku výrazného oslabení soukromého sektoru ponese široce chápaný veřejný sektor mnohem větší zátěž a náklady na výstavbu a modernizaci instalací. To zase nepovede k „udržení cen pro obyvatele“, proto zastánci takového řešení zdůvodňují směřování prostředků EPR do obcí.
Situace se spolufinancováním investic do modernizace třídíren je obdobná jako u EPR. Zatímco v Polsku je prakticky dostupná pouze pro veřejný sektor, v Česku mohou o finance žádat i soukromé subjekty. Zahrnutí soukromého sektoru do možnosti získání podpory a financování investic může být v budoucnu významným faktorem podporujícím proces modernizace třídíren a polské infrastruktury zpracování odpadů.
Měli bychom očekávat technologicky vyspělejší třídicí zařízení
Dosažení vysoké úrovně využití bude také vyžadovat separaci surovinových frakcí ze směsného odpadu. Stále převládá množství směsného odpadu a obsah surovinových frakcí je v průměru přibližně 5-10%, což se může zdát jako malá hodnota. Velmi zjednodušeně lze říci, že čím větší obec (město), tím vyšší obsah surovinových frakcí ve směsném odpadu. Pokud však průměrně velký závod přijme např. 40 000 Mg/rok směsného odpadu s potenciálem využití cca 7-8% surovin a 8000 Mg/rok plastového odpadu s potenciálem využití cca 50%, celkové množství surovinových frakcí k recyklaci bude odhadováno na úrovni cca 7 000 Mg/rok. Významné množství bude zase tvořit podíl surovin separovaných ze směsného odpadu (40 000 x 7,5% = 3 000), který bude činit přes 40% všech surovin separovaných z obou toků. Takové výpočty budou samozřejmě v každém případě odlišné, protože struktura toků odpadů dodávaných ke zpracování a jejich morfologické složení jsou různé, což také závisí na mnoha faktorech. Závěr je ale takový: směsný odpad stále obsahuje velké množství surovin, které bude potřeba separovat.
V kontextu provedených analýz a stavu technologického pokroku třídíren v Polsku napadá mě ještě jeden závěr. S tak vysokými cíli pro opětovné použití a recyklaci odpadu bychom měli očekávat ještě technologicky vyspělejší třídicí zařízení. Úroveň výtěžnosti surovinových frakcí na úrovni 50-80% se může ukázat jako nedostatečná.
